Rychlé čtení je dost často
definováno dvěma ukazateli: rychlostí čtení (ve slovech za minutu) a pochopením
textu (ta se uvádí v procentech).
Jednotliví autoři se však
liší ohledně toho, jaké rychlosti by se mělo dosáhnout, aby se čtení opravdu
dalo označit jako rychlé. Obvykle se uvádí míra rychlosti 250-300 slov za
minutu. Avšak čtenáři, kteří prošli výcvikem by měli dosáhnout rychlosti okolo
500 slov za minutu.
Ovšem rychlé čtení by
nikomu nepomohlo, pokud by nebylo doprovázeno pochopením toho, co vlastně
čteme. A protože rychlé čtení je přece jen o rychlosti, pochopení nikdy nebude
stoprocentní. Míra chápání textu by se měla pohybovat mezi 60-80%, jinak se o
nějakém „čtení“ nedá mluvit (spíš je to jen honění očí po stránce).
Jak vysoká rychlost čtení
je ještě přínosná a který už připravuje čtenáře o informace z textu,
záleží na jeho individuálních schopnostech a textu. Jeden z francouzských
odborníků na rychlé čtení, F. Richoudeau, dokonce tvrdí, že čím rychleji čteme,
tím rychleji a lépe chápeme. Při rychlém čtení se nové informace v mozku
zpracovávají rychleji, to vede k lepšímu předvídání textu a to zase zpětně
zvyšuje chápání.
Existují ale i opačné
názory. Rychlosti čtení se podle některých odpůrců dosahuje na úkor kvality a právě
onoho pochopení. Čtenář přichází o souznění s autorem, o hlubší náhled na
text a hlavně o požitek ze čtení.
Tyto argumenty ovšem
ztrácejí půdu pod nohama, pokud si uvědomíme, že rychlé čtení není určeno pro
každý typ textu a pro každou situaci. Vždyť kdo z nás by si chtěl přečíst
třeba Pána Prstenů rychlostí 600 slov za minutu?
Názorů na rychlé čtení je hodně. A jaký máte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář.