Historické milníky rychlého čtení

Procesem čtení se zabývali vědci už v 19. století. První pokusy, které se týkaly fyzické stránky čtecího procesu, provedl v roce 1878 francouzský oftalmolog Louis Émile Javal. Ten zjistil, že se oko nepohybuje při čtení plynule ale trhanými pohyby. 

V roce 1894 byly o rychlém čtení publikovány první články, například v The Educational Review. Důležitou roli v historii rychlého čtení hrál i přístroj, tachyskop, který se poprvé objevil na konci 19. století. Jeho význam se ukázal za první světové války. Někteří piloti měli problémy s rozeznáváním obrysů spřátelených a nepřátelských letadel. Tachyskop promítal v různých časových intervalech různé obrázky letadel. Fotografie, jejich velikosti a úhly, pod kterými byly pořízené, se měnily, a intervaly mezi nimi se postupně zkracovaly. Po válce našel tachyskop uplatnění při výuce rychlého čtení.

První opravdový kurz rychlého čtení vznikl v roce 1925 na Syracuse University v New Yorku. V roce 1929 pak vyšla první kniha o rychlém čtení od Waltera B. Pitkina The art of Rapid Reading.

Čtyřicátá léta 20. století se pak nesla ve znamení různých přístrojů a výukových filmů, které měly pomoci zvyšovat rychlost čtení.

V roce 1957 vyšla ve Velké Británii učebnice rychlého čtení od H. Bayleyho Quicker reading. O dva roky později ji následoval první britský výukový film Speed up Your reading. Rychlým čtením se začali zabývat i manželé de Leeuwovi, kteří sepsali příručku Read Better, Read Faster.

Ve Francii se metodikou rychlého čtení zabýval François Richaudeau, který v šedesátých letech vedl i první kurz a později sepal knihu Méthode de lecture rapide Richaudeau, která v obměněných vydáních vycházela až do osmdesátých let.

V Německu se této tematiky chopil především Wolfgang Zielke nebo například F. Loeser.

Výuka a kurzy rychlého čtení nejsou ve Spojených státech ani v současné době ničím výjimečným. Existuje mnoho kurzů a odborníků, kteří se zabývají tímto tématem. Jedním ze současných autorů je například Peter Kump, který navazuje na metodiku Evelyn Woodové (její kniha Reading Skills vyšla poprvé v roce 1959).

A jedna zajímavost nakonec: s rychlým čtením souvisí i termíny „efektivní čtení“ a „dynamické čtení“. V češtině se ani jeden z nich příliš nepoužívá, hlavně díky vlivu německé školy, jmenovitě Wolfganga Zielkeho, jehož kniha „Schneller lessen-besser lesen“ byla přeložena jako „Čteme rychleji, čteme lépe“ – odtud tedy termín rychlé čtení.